 |
  |
 |
 |
 [ Hlavní stránka ] [ Street parties ] [ 4. brněnská pouliční slavnost ] [ Tiskové zprávy ] [ Fotogalerie ] [ Časopis Hlas Země ] [ Odkazy ] [ Napište nám ] [ Kontakt ] menu časopisu HZ : |
 |
|
|
NÁŠ HLAS JE VÍCE NEŽ PROROCTVÍMNáš hlas tak není jen marginálním pokusem prorokovat budoucnost v nastolovaní nepříjemných otázek souvisejících s globalizací, jak by se mainstreamové společnosti mohlo zdát, ale patrně se začíná etablovat jako jeho významný aktér. Kdo si ještě dnes vůbec vzpomene na to, že pojem globalizace k nám vlastně "dovezly" pražské street parties před dvěma lety? Je však také nutné připomenout další důležitá data dvou významných akcí minulého roku: brněnská pouliční slavnost s účastí tisícovky lidí a pražská street party se šesti tisícovkami. Neopomeňme ani happeningové pražské street party 18. června s účastí dvou stovek aktivistů, kteří podpořili protestní akce v Kolíně nad Rýnem proti zasedání zemí G7+1, či "pohodové party" osmdesátky lidí v Uherském Hradišti 30. srpna. Fenomén globalizace a jejích negativních důsledků je tak navždy spojen s pouličními veřejnými akcemi, které se pro radikální demokraty staly posledním místem k diskusi. Chtělo by se říci "jako v době autentické demokracie starořeckých polis". Jestliže v tématech loňských street parties dominovala kritika automobilové kultury a výstavba dálnic (zvláště pikantní bude selhání ministra životního prostředí Miloše Kužvarta v případě povolení stávající trasy dálnice D8 přes České středohoří, proti níž nejvýrazněji protestují Děti Země), letos se jím také stala kritika negativních důsledků ekonomické globalizace a politiky Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Světové banky (SB). Jejich 55. výroční zasedání letos v Praze tak vlastně nezamýšleně zmobilizovalo mnoho kritiků napříč ideologickým spektrem, včetně alternativních mimosystémových skupin. Výsledkem jejich půl roční aktivity je vznik neformální komunikační, koordinační a informační platformy pod názvem Iniciativa proti ekonomické globalizaci - Praha 2000 (blíže internetovská stránka http://inpeg.ecn.cz). K tomuto nezadržitelnému procesu také zásadním způsobem ideově přispěl i článek "Občanská výzva 2000 (pokus o impuls)". Vyšel v posledním loňském červencovém čísle Hlasu Země, více než rok před Pražským podzimem, jak lze pregnantně a jednoduše nazvat mocensko-bezpečnostní aktivity socialistické vlády proti kritikům z řad vlastních obyvatel i z ciziny k zajištění průběhu zasedání MMF a SB. Je až s podivem, jak se velká většina námětů a postřehů v něm uvedených, stala realitou již ani ne za půl roku. Paradoxem je také to, že podobné úvahy nebyly zaznamenány jak v jiných alternativních tiskovinách, tak v masových komunikačních prostředcích. Článek např. jasnozřivě doporučuje, aby se letošní rok "stal rokem celonárodní diskuse o vlivu nadnárodních společností na životní prostředí a sociální soudržnost a o skutečné potřebě vstupu našeho státu do EU". Předpokládá také vznik Občanské výzvy 2000, která má být "impulsem k vyšší aktivitě a k široké spolupráci lidí, kteří znají nekontrolovanou moc nadnárodních korporací... a proto je nutné, co nejdříve společně prodiskutovat a promyslet všechny možnosti spolupráce a využít tak nespokojenosti, spontaneity a zkušeností k zapojení dalších lidí, autonomních skupin a iniciativ...". Z dalších nosných a zrealizovaných myšlenek lze např. uvést: Případná "Iniciativa proti MMF a SB" tak může formou konsensuálně schváleného prohlášení volně sdružovat různé skupiny a jednotlivce, kteří během roku a zejména v září veřejně vyjádří protest proti zasedání MMF a SB... Tato činnost však musí být čitelná a systematicky založená na plánování, musí vést k zodpovědnosti za případné důsledky a hlavně být nenásilná... je nutné si uvědomit, že půjde o běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem a že letošní rok by měl být jenom počátkem kampaně proti nadnárodním korporacím a institucím - dalším tématem je totiž vstup ČR do EU... Jako impuls k uskutečnění těchto idejí je navrženo setkání potenciálních mimosystémových sil v září 1999. Hlas Země by se také mohl stát platformou kampaně proti ekonomické globalizaci… A jaká je situace po deseti měsících? Činnost MMF a SB a jejich zasedání v Praze se staly velkým tématem sdělovacích prostředků i alternativních médií, již se uskutečnila řada veřejných demonstrací, pochodů, diskusí, seminářů a různých jednání. Od září loňského roku se scházejí členové INPEG, která se veřejnosti představila 28. března tohoto roku. Dne 1. března je sestaveno její Základní stanovisko, které vyzývá k podpoře kritiky MF a SB a akcím proti jejich zasedání. Dne 1. května vychází první číslo časopisu Kontrast, který se věnuje zejména kampani proti MMF a SB a ekonomické globalizaci (Hlas Země si tak ponechal obecné téma globalizace a fenomén street parties). Na září, před zasedáním MMF a SB, členové INPEGu připravují třídenní kontrasummit a řadu veřejných politických protestů a kulturních akcí. Je zřejmé, že význam Hlasu Země jako listu o kampani proti globalizaci ještě více zhodnotí teprve budoucnost. Letos se chce věnovat nejenom konkrétním akcím jako jsou street parties (pouliční slavnosti) či obecnému diskursu o globalizaci, ale samozřejmě i kampani proti politice MMF a SB, ke které dal vlastně hlavní podnět. Více se na malém prostoru a omezeném množství peněz ani dělat nedá. Ambice na masovost, to není jeho idea, spíše kvalita. Chce být jen "štikou v rybníce" mimosystémových sil a radikálních demokratů. Redakce Hlasu Země, která svolává brněnské pouliční slavnosti, chce i letos dát důraz na svůj hlavní ideový prvek své činnosti - na využívání občanské neposlušnosti jako vrchol radikálnosti a způsob obrany demokratických ideálů před elitářskými a autoritativními silami, které infikují hodnoty liberální demokracie. Občanská neposlušnost je sice nelegální, přesto je politicky legitimní, zvláště pokud jí jde o demokratizaci společnosti, politického řádu či obranu menšinových názorů. Toleranční patent největších stran u nás i nedemokratická činnost MMF a SB jsou dokladem oprávněnosti jejího používání. S idejemi občanské neposlušnosti je proto na Druhé brněnské pouliční slavnosti vítán každý! RedAkce POULIČNÍ SLAVNOST PO ROCE OPĚT V BRNĚZatímco loňská slavnost s účastí téměř 1.000 lidí se zaměřila především na kritiku automobilismu a výstavbu dálnic v ČR a nadnárodních center finanční a politické moci, hlavní témata té letošní jsou již konkrétnější - motto je "Vraťme život do ulic!". Z globálního hlediska půjde o protest proti politice MMF a SB u příležitosti jejich zářijového zasedání v Praze. Demonstrace proti těmto institucím, které svou činností přispívají jak k sociálním a ekologickým, tak k politickým a ekonomickým problémům zemí třetího světa, však začaly už v září loňského roku. Street party v Brně lze však označit jako jednu z nejdůležitější akcí před horkým Pražským podzimem. Lze proto očekávat nejméně 1.500 účastníků od nás i ze zahraničí Organizátoři chtějí prostřednictvím pouliční slavnosti upozornit vedle celosvětových problémů i na ty lokální, zejména vyjádřit nesouhlas s dosavadním dopravním systémem města Brna. Místo konání bylo totiž vybráno záměrně, neboť se přímo pod Moravským náměstím a před vstupem do Janáčkova divadla chystá výstavba velkokapacitních podzemních garáží. Velké množství přijíždějících automobilů tak zásadním způsobem může zvýšit dopravní zatížení v centru. Terčem kritiky je také fakt, že Brně je upřednostňována individuální automobilová doprava před dopravou veřejnou, cyklisty a chodci. Dalším z témat je pak výstavba rychlostní silnice R43, která má být navzdory protestům více než pětadvaceti tisíc občanů vedena přes Brněnskou přehradu či plánovaný přesun vlakového nádraží. Dojde i na squatting, referendum o dostavbě jaderné elektrárny Temelín, hypermarkety, Zapatisty atd. Svolavatelé účastníkům street party jako obvykle nabídnou informační materiály o životním prostředí, lidských právech a alternativní kultuře, k dispozici budou také aktuální petice. S projevy vystoupí zástupci environmentálních, lidskoprávních a dalších hnutí, slovenští aktivisté budou zvát na svou slavnost do Bratislavy, Pražáci zase na zářijový kontrasummit. Pouliční slavnost však nebude jen o politice, jde také o zábavu. Na slavnosti vystoupí punkové a ska kapely, přijedou technosoundsystemy Exist, Labyrint a Gardenzitty. Součástí bude také pantomima, break dance, hry apod., připraveno je veganské občerstvení a nealkoholické nápoje. Organizátoři také chtějí zaručit nenásilný a nekonfliktní průběh a věří, že policie nepoužije některou ze svých tradičních taktik k vyvolání zbytečných konfliktů svými provokacemi. Jana Sobotková KOŠICE 12.6. - DEMONŠTRÁCIA PROTI GLOBALIZÁCIINa námestí hrali bubny a tamtami, ludia chodili okolo a my sme rozložili infostánok s rôznymi alternatívnymi tlačovinami (zavítala Čierna distribúcia). Ludom sa rozdávali letáky, bavilo sa, potom nasledoval prejav o dôsledkach globalizácie. Síce vela ludí nepočúvalo, myslím však, že tento bod programu nemal chýbať. Bolo dobré, že sa u infostánku zastavovali ludia, ktorí išli len tak okolo a dačo si kúpili. Na Slovensku sa veľa podobných akcií nerobí, naposledy to bola demonštrácia proti fašizmu v Prievidzi. Je také pozitívne, že v poslednej dobe má dosť ludí o tieto prúdy záujem a akcie sa tu konajú častejšie, než to bolo pred dvoma rokmi. No treba vytknúť aj negatíva, ktoré táto akcia mala. Celkovo sa nezvladly sdelovacie prostriedky, ktoré v konečnom dôsledku vôbec neprišly. Ďalej sa mohlo viac dbať na väčšiu propagáciu, hlavne ako spoluakcie Praha - Brno - Košice, aspon na spoločnych plagátoch. V roce 2000 sa v Prahe koná stretnutie Medzinárodného menového fondu a Svetovej banky, a po Čechách sa asi rozbehnú rôzne kampane proti tomuto stretnutiu. Aj na Slovensku by sa mali rozbehnúť rôzne akcie. Týmto by som chcel vyzvať ludí (hlavne na Slovensku), ktorí by mali chuť zapojiť sa do týchto akcií, aby sa nám ozvali, spolupráca je vítaná. Kontakt: ČSAF, PO. BOX 91, 958 01 Partizánske, Slovensko. Bohúš H., júl 1999 Pozn.: Tento článek měl vyjít dne 31.7.1999 v Hlasu Země č. 4. Bohužel Česká pošta dopis s disketou zadržovala až do srpna. Přesto jsme považovali za nutné upozornit na to, že máme přátele i za hranicemi, s kterými počítáme. PRAŽSKÝ PODZIM A DÉMOS V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚRazantní omezování politických, sociálních a ekologických hledisek v životě lidí, a především zbytečně brutální zásahy proti antiglobalistům a lokalistům v Seattlu, Washingtonu a Davosu, to vše je spojováno zejména s politikou MMF a SB. Obě tyto nadnárodní instituce mají v září v Kongresovém centru Praha 55. výroční zasedání, poprvé v zemi střední a východní Evropy a ještě k tomu v takovém kulatém roce. Proč tedy nevyužít hezkých a velkodušných slov na obhajobu své dosavadní ne příliš úspěšné politiky, že? Silnější a mocnější hlas však vždy neznamená, že hájí pravdu. V souvislosti s tímto nadnárodním divadlem (pro účastníky zasedání budou např. hrát hudebníci České filharmonie, herci Národního divadla a zpěváci Státní opery) se Praha tak po dlouhé době ocitne v obležení až jedenácti tisíc policistů se svým komunikačním systémem Matra, na ruzyňském letišti bude zaveden zvláštní režim odbavení pro registrované účastníky zasedání (choďte prosím přes terminál "B"!), v období od 25.9. do 29.9. budou uzavřeny mateřské, základní a střední školy, bude snížen či dokonce kontrolován pohyb Pražanů a návštěvníků města, omezena doprava a život obyčejných lidí v blízkém i širokém okolí KCP atd. Chtělo by se říci, že půjde o novodobé "stanné právo", které vyhlásila sociálně demokratická vláda. Nebo existuje přesnější název? Avizovaná a obhajovaná činnost MMF (měl být zrušen již v roce 1971!), tj. kontrola stability národních měn, poskytování půjček rozvojovým zemím a tedy boj proti chudobě, se nakonec vyjevuje v destrukci národních ekonomik, která způsobila v mnoha případech pád životní úrovně a ekonomické krize (Mexiko, Brazílie, Rusko...). Několik stovek bankéřů, finančníků a ekonomů tak svojí promyšlenou ekonomickou manipulací prostřednictvím uniformního prosazování "kolotoče procesů" liberalizace, privatizace, devalvace, demonopolizace a pevné rozpočtové disciplíny kolonizuje a ničí celé státy. Destruktivnost a vychytralost monstrózních institucí jménem MMF a SB, které svým kolosálním vlivem a tvrdým přístupem zasahují do ekologické rovnováhy našeho světa, se ukrývají pod maskou samaritánství, jež může být v září poodhalena. Avšak místo toho, aby se sdělovací prostředky a veřejnost zabývaly zásadními důsledky globální politiky plutokracie, tedy faktem, že veškerá moc je v rukou několika stovek bohatých, je záměrně odváděna pozornost na akce připravované kritiky těchto institucí. Ti jsou již čtyři měsíce před zářijovým zasedáním označováni jako násilníci, výtržníci a rebelové. Současná kritická situace nás tedy nutí se ptát: Proč je bezohlednost a vypočítavost manipulující majetné menšiny tolerována a statisíce hlasů protestujících proti omezování vlastní svobody brutálně umlčováno? Profesor ekonomie Ottawské university Michel Chosudowski ve své knize Globalizace chudoby píše: "Je potřeba všemi prostředky odhalovat pokrytectví a licoměrnost reforem ze strany MMF a SB, které prý mají za cíl přechod na svobodný trh a ukázat na skutečnou podstatu kapitalistického systému, aby to lidé mohli vědět a aby mohli nalézt způsob, jak se postavit nově nastolenému ekonomickému pořádku, který se stravuje lidskou bídou, ničením přírody, generuje sociální apartheid, rozněcuje fašismus a etnickou nevraživost." Globální kapitál dnes sice nemá ještě svého rovnocenného globálního protihráče, jak upozorňuje Václav Bělohradský. Možná jsme však přímými svědky jeho zrodu a konstituování ve chvatném chaosu a zmatku, jenž se odehrává před našima očima na stále menším a menším veřejném prostoru, který je pod stále větším a manipulativním dohledem státní (nadstátní) moci. Pražský podzim má podle oficiálních vládních informací údajně zažít 20.000 účastníků zasedání MMF a SB a 15.000 protestujících. Síla však samozřejmě nemusí znamenat přesilu! Asi už dozrál čas konstatovat, že liberální demokratické systémy onemocněly elitářstvím V.I.P. Je proto potřeba znovuobnovit význam a úlohu démos. Radikální demokraté tak znovu spontánně objevují a intenzivně využívají veřejný prostor (ulice, náměstí), který jim ještě zbyl. Tradiční komunikační masové nástroje již velmi málo plní funkci veřejné tribuny názorů o zásadních otázkách doby. Sebeobranou lidí mimo byrokratické struktury, stranické aparáty a establishment se tak stává vlastní aktivní účast a živé slovo, ať už jde o formu demonstrace, shromáždění, pouličního divadla, happeningu, blokády, street party... Zde lze nalézt skutečné místo střetu a obhajoby idejí! Myšlenka vytváření a propojování paralelních polis tak nezahynula spolu s totalitárními systémy. Jde snad o nový fenomén v rámci špatně fungujících demokratických systémů s pomalu mizející střední vrstvou jako jeho hlavní nositelkou a ochránkyní? Čas na tuto vtíravou otázku snad přinese odpověď. Zatím nám ještě podle Bělohradského pořád vládne idea růstu Růstu! Miroslav Patrik a Karolína Vrbasová BRNĚNSKÉ NÁDRAŽÍ V CENTRU JE VÝHRA PRO LIDIPřesun nádraží se tak stává noční můrou mnoha cestujících. Názory občanů na tento záměr však zkoumaly dvě ankety Českého a Slovenského dopravního klubu: v listopadu 1999 se proti odsunu vyslovilo 91 % brněnských respondentů z 558 dotázaných a v březnu 2000 odmítlo odsun dojíždějící občané z 84 % měst a obcí z celkových 31 ležících na železničních tratí do vzdálenosti 30 km od Brna a občané z 56 % měst z celkových 36 ležících v pásmu 31 až 60 km, přičemž s rostoucí vzdáleností bydlících občanů od Brna také rostla lhostejnost o tento problém. Tzv. nové Jižní centrum může přitom stejně dobře vzniknout i bez přesunu nádraží. Skutečnou bariérou jeho rozvoje je především extenzívní využití tohoto území. Napojením na MHD a přizpůsobením této čtvrti pro chodce může Jižní centrum získat na atraktivitě daleko výrazněji. Ostatní problémy, jimiž argumentují zastánci přesunu nádraží, lze celkem uspokojivě vyřešit přestavbou nádraží stávajícího: výstavbou nové odbavovací haly u šestého nástupiště a napřímením a prodloužením nástupišť tak, aby vyhověla potřebám vysokorychlostních vlaků. Pojem "stísněnost přednádražního prostoru" je pak produktem automobilově orientovaného územního plánování. Lidem překážejí především projíždějící a parkující auta a nevýhodně orientované podchody. Celé přednádražní prostranství by proto mělo být vyhrazeno pouze chodcům, cyklistům, veřejné dopravě a zásobování. Centrální polohu nádraží, kterou lze naštěstí ještě vidět např. v Kolíně nad Rýnem či v Bruselu, nám mohou závidět občané ve všech větších městech. Jeho bezprostřední kontakt s centrem města a MHD vyhovuje dojíždějícím i obyvatelům většiny městských čtvrtí. Vyhovuje také Českým drahám, protože atraktivní poloha v centru přitahuje mnoho zákazníků. Nelíbí se pouze technokratům a stavebním firmám, pro které je výhodnější stavět nádraží na zelené louce, než rekonstruovat a rozšířit nádraží v dnešní poloze. Odsun nádraží by přinesl pouze zvýšení automobilismu a jeho negativních vlivů. Jaký by byl výsledek přesunu? Stávající autobusové a odsunuté železniční nádraží by byly příliš daleko od centra Brna a pro dojíždějící by představovaly každodenní časovou ztrátu 15 až 30 minut. Ti, kdo si mohou vybrat, by pak místo vlakem nebo autobusem jezdili automobilem, takže by došlo k dalším zácpám a ke zvýšení hluku a znečištění ovzduší. Zanechejme proto nádraží ve výborné centrální poloze a ukončeme tak více než sedmdesátileté diskuse o jeho přesunu. Brnu se musí přizpůsobit automobilisté a ne veřejná doprava a chodci! Snad už konečně odzvoní megalomanským dopravním stavbám různých lobby pod rouškou všemocného hospodářského růstu. Brněnské nádraží v centru je skutečnou výhrou nejen pro jeho obyvatele, kteří v něm chtějí žít, ale také pro cestující z širokého okolí, kteří se pohodlně dostanou přímo do středu města. Výzva "Město pro lidi!" tak stále zůstává pro Brňany aktuální, bez ohledu na tvrdé prosazování odsunu nádraží ze strany úředníků Útvaru hlavního architekta města Brna. Diana Štanclová ROZHODNOUT O TEMELÍNU JE NUTNÉ V REFERENDUParadoxem je také to, že SB, ač oficiálně deklaruje svůj odmítavý postoj k jaderné energetice, v roce 1994 půjčila státnímu podniku ČEZ asi 7 mld. Kč na snížení dopadů výroby elektřiny v zastaralých hnědouhelných elektrárnách. Modernizační program skončil rokem 1998. Od té doby směřuje velká většina investic právě do dostavby jaderné elektrárny Temelína. Tak se stalo, že dva z pěti projektů, na něž byla použita půjčka SB, se týkají právě této otesánkovské stavby. Světová banka tak vlastně popřela nejen svá prohlášení, ale obnažila to, že její kontrolní mechanismy jsou velmi nedokonalé. Její úředníci nejsou schopni zajistit, aby půjčené peníze směřovaly na určené záměry. Mohou tedy ještě něco dělat kritici této stavby? Jistě. Vytvářet neustálý tlak na vládu, aby ji zastavila. Nový vítr do celé kauzy nyní přináší petiční akce za vypsání referenda o spuštění Temelína organizovaná koalicí stovky nevládních organizací s názvem Referendum 2000. Již loňská veřejná diskuse o dostavbě jaderné elektrárny Temelín a především pak zpráva nezávislé expertní komise prokázaly, že politici v předchozích rozhodováních o této stavbě často chybovali. Ponechat velkou politickou zodpovědnost za takový krok jako je uvedení jaderné elektrárny do provozu pouze na politicích není tedy asi nejšťastnější. Tuto zodpovědnost by na sebe měli vzít přímo občané, neboť důsledky spuštění Temelína se dotknou opravdu všech. A Ústava České republiky na podobné situace pamatuje, zaručuje občanům právo přímého podílu na státní moci. Lidové hlasování o této otázce zároveň přispěje k tomu, aby se do rozhodování o zásadních záležitostech méně promítaly zištné zájmy či politicko-stranické dohody. Navíc svěření zodpovědnosti do rukou občanů v takovýchto záležitostech je v řadě evropských zemích zcela běžné. Referenda o jaderných elektrárnách proběhla v minulosti např. ve Švédsku, Itálii, Španělsku, Švýcarsku, Rakousku, Japonsku a dokonce i v Rusku. Již v den zveřejnění petice 19.5.2000 byl od několika politiků slyšen argument, že spuštění jaderné elektrárny je věcí složitou, které laik (označení prostého občana) nemůže rozumět, a proto by o ní neměl rozhodovat. Nikdo z nich už ale nevysvětlil, proč by měl o této věci kvalifikovaněji rozhodnout laik-poslanec sedící v parlamentu než laik-občan mimo něj. Takové postoje jen svědčí o přezíravém pohledu některých politiků na občany. Čelit rozmachu těchto názorů je dalším důvodem, proč institut referenda obhajovat. Případné spuštění JE Temelín by v současné situaci mělo řadu vážných důsledků pro všechny občany ČR. Mělo by vliv nejen na ceny elektřiny, ale také na zaměstnanost či dlouhodobou podobu energetické koncepce. Elektřiny máme v současnosti výrazný přebytek. ČEZ plánuje letos vyvézt až čtvrtinu své produkce. JE Temelín by přebytečné kapacity ještě zdvojnásobila. Navíc ČEZ již nyní vyváží elektřinu do zahraničí pod cenou, takže na ztrátové vývozy doplácíme my všichni. Často se jistě setkáme s otázkou, zda není na rozhodování o JE Temelín pozdě. Troufám si tvrdit, že rozhodně ne. Teprve teď se totiž dostává celá stavba do fáze, kdy se další kroky dotknou každého z nás, a tedy je nejvyšší čas dát dotčeným příležitost učinit zásadní rozhodnutí. Koneckonců, nebylo by v Evropě žádnou raritou, kdyby bylo referendum vypsáno těsně před spuštěním jaderné elektrárny. A ještě jeden důvod k vypsání referenda by tu byl. Miloš Zeman totiž před posledními parlamentními volbami slíbil, že se o vypsání referenda před spuštěním elektrárny zasadí. Svůj slib pak potvrdil v dopise adresovaném Hnutí DUHA 5.11.1998. Velmi by politické kultuře u nás prospělo, kdyby se předvolební sliby začaly plnit. Již za necelý měsíc se podařilo získat více než 35.000 podpisů. Máte-li i vy zájem se na prosazení referenda aktivně podílet, ozvěte se na adresu: Referendum 2000, Bratislavská 31, 602 00 Brno, tel: 05-45214431. Bez vaší pomoci se totiž skutečně neobejdeme! Martin Ander IDEA LOKÁLNÍCH KOMUNIT JE STÁLE ŽIVÁZnaky tradiční komunity jsou homogennost, časová neměnnost (nebo spíše pomalé změny), požadavek na velké přizpůsobení pro své členy, opatrné chování vůči nově příchozím (cizincům), ochota uzavírat se vnějšímu světu a schopnost existence po dlouhou dobu. V nynějším světě příslušnost k jedné určité komunitě nevylučuje členství v komunitách jiných (např. v místě bydliště, na pracovišti atd.). Dokonce je normální, že jednotlivci uspokojují své zájmy i mimo komunitu. Od komunity se očekává nejenom respekt, ale též aktivní prosazování ideálů spravedlnosti, rovnosti, svobody, důstojnosti jednotlivců a vytváření prostoru pro jejich talent a energii. Základními rysy komunity tedy jsou především vzájemná důvěra, starostlivá péče a zájem o osud bližního. Taková komunita pak udržuje ovzduší spolupráce a sounáležitosti, uznává a oceňuje pilnou práci, takže v ní převládá pocit identity, duch vzájemné odpovědnosti, panuje v ní láska k bližnímu, důvěra, tolerance a loajalita. Pro minoritní společenstva, jako jsou etnické menšiny, ženy, handicapovaní atd., je důležité, aby měla pocit, že se s nimi počítá. Příčinami krize ideje komunity jsou zejména přílišná soutěživost a důraz na výkony jednotlivců a jejich tvrdý boj o místo na slunci. Tyto faktory zvláště narušily a narušují smysl pro komunitu. Dalším negativním vlivem je rozvoj dopravy (zvláště individuální automobilové) a masivní výstavba náležitých komunikací, tj. hlavně dálnic. Dnes je tak soudržnost komunit ohrožována mimořádnou mobilitou obyvatelstva. Důležitým a neopominutelným faktorem je také vznik a emancipace národního státu, který postupně oslabuje význam rodin, kmenů, cechů, farností apod. Lidé tak nyní trpí pocitem izolace, osamocení a odcizení, stále více jich má pocit, že nikam nepatří a nic je nespojuje. Například sociolog Daniel Bell zdůrazňuje, že v modernistické kultuře už "neexistují žádné posvátné háje, do kterých není dovoleno vstoupit, nebo je dokonce pošlapat". Lidé také ztrácejí víru, že mohou ovlivňovat svůj život a vývoj událostí kolem sebe. Dochází ke ztrátě odpovědnosti a odmítání jakýchkoli závazků. Navzdory všemu, co se snaží vyvrátit komunitní život, je nutné býti optimistou. Zvláště v době, kdy je snahou o životě lidí rozhodovat zcela mimo jejich běžný svět. Absence vztahu k místu a k blízkým je tak nutné chápat jako handicap pro "mobilizující" vybranou menšinu, které při prosazování svých zájmů již nestačí národní instituce. Svou identitu a nadřazenost je tak nucena dokazovat aspoň účastí v nadnárodních strukturách. Pro tyto "globální cestovatele" se pak zdánlivá nebo skutečná roztříštěnost lokálních zájmů a křehkost osobních vztahů mezi členy komunity stávají nesrozumitelnými nebo obtížně pochopitelnými. Způsob rozhodování pak úzce souvisí s jejich mírou starostí o osudy lidí, žijících se svými problémy kdesi tam dole - snadněji se rozhoduje o lidech a místech, které jsou mi lhostejné či nejsou na předních místech priorit. Tomuto jistě pragmatickému paradigmatu je však nutné čelit neustálou obhajobou ideje komunity, neboť jejich sociální struktura a hodnotová orientace si zaslouží náš obdiv v této, ironicky řečeno, rychle se měnící pozdní globalizované době. Život v lokálních komunitách má naštěstí stále ještě svůj smysl. Miroslav Patrik |
|
|
 |
|
 |
 |