Hlas Země 2

Města pro lidi, ne pro auta

V minulém čísle jsme se ohlédli po ekologických a sociálních důsledcích globalizace. Nyní se zaměříme spíše na lokální problémy, na automobilismus a výstavbu dálnic, jejichž rozbujelost je asi největší časovanou bombou pro naši Zemi. Jedním z hesel 1. brněnské pouliční slavnosti je totiž také: "Mysli globálně - zachraň Zemi, jednej lokálně - zachraň přehradu!" Právě ta je nyní nejohroženější oblastí v Brně. Přes její rekreační zónu má vést rychlostní silnice (v podstatě dálnice) R43, která by tuto až dosud příjemnou a klidnou oblast změnila v hučící a smrduté peklo. V této souvislosti je nutné se podívat do historie, kde se nalézají kořeny street parties. Všechna velkolepá revoluční hnutí byla vlastně takovými sama o sobě velkými lidovými festivaly, které oslavovaly dočasné osvobození od zavedené společenské hierarchie, společenských privilegií a konvencí a proti ignorujícímu establishmentu. Za prvními street parties v moderním pojetí stála londýnská skupina Reclaim the Streets - RTS (Vraťte nám ulice), která vznikla v roce 1991. Jejím prvotním bojem a dodnes ústředním byl anti-automobilismus. Svými veřejnými akcemi upozorňovali na dech vyrážející nárůst počtu aut a na možnost příchodu tzv. Carmageddonu (automobilového armageddonu). Pořádali různé přímé akce jako např. blokády dálnic. Bojovali za volný pěší pohyb, cyklistiku a za levnou nebo bezplatnou hromadnou dopravu. Jejich činy i slova byla zaměřena proti automobilismu a systému, jenž ho podporuje. Nejslavnější kampaní londýnské RTS, která má dnes několik poboček a tisíce sympatizantů, byl boj proti dálnici No. M11. Ten nakonec vyvrcholil jakýmsi předstupněm street party na Claremont road, která stála v cestě budoucí dálnici a jejíž domy ekologové a jiní aktivisté obsadili a dlouho bránili. Policie však bohužel zvítězila. Následovala první a druhá londýnská street party v létě roku 1995. V roce 1996 se pak již street party proti dálnici M41 zúčastnilo bezmála 8.000 lidí a na devět hodin převzali kontrolu nad touto dálnicí v Londýně. Street parties byly tedy na světě a v roce 1998 se dostaly i k nám. Jejich smyslem je shromáždit co nejvíce lidí pod společnou myšlenkou a najít tak způsob spojení zábavy s vyjádřením vlastního názoru. Proto se na nich setkáváme se soundsystemy reprodukujícími hudbu nejrůznějších žánrů, s chrliči ohňů, s pouličními divadly, výstavami, bubnováním, živými koncerty a jinými atrakcemi. Hlas účastníků tak zaznívá mocně a hlasitě, takže může dolétnout až k těm politikům, kteří ho běžně ignorují. Dalším, ale nikoliv nevýznamným cílem street party je vytvářet jakýsi alternativní způsob zábavy pro různorodé skupiny obyvatel - dle věkových nebo sociálních kategorií.Vytvořme proto společně podobu prvního brněnského festivalu pouliční zábavy a ukažme nesouhlas s ničením naší planety. Automobilová pseudokultura nás nesmí převálcovat!

ReadAkce

odmítáme další masivní výstavbu dálnic u nás

V únoru 1999 bylo podle zákona č. 244/1992 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí nezávislým odborným týmem zpracováno ekologické posouzení vlivů návrhu koncepce rozvoje dopravních sítí České republiky do roku 2010 na životní prostředí. Z původních tří zkoumaných variant (varianta Ministerstva dopravy a spojů - MDS, Českého a Slovenského dopravního klubu - ČSDK a nulová varianta) nakonec vzešly tyto čtyři: 1) nulová - varianta "V", 2) základní podle MDS - varianta "X", 3) upravená MDS podle požadavků Evropské unie - varianta "Y", 4) upravená ČSDK podle požadavků MŽP - varianta "Z".Investiční náklady na realizaci původních koncepcí MDS a ČSDK jsou stejné, asi 367 miliard korun. Hlavní rozdíl je však v rozdělení těchto financí mezi jednotlivé druhy dopravy. Návrh MDS upřednostňuje investice do silniční dopravy na úkor železniční v poměru 1,5:1. V návrhu ČSDK jsou tyto investice v poměru 1:1.Ekologická varianta občanských sdruženíV silniční dopravě je hlavním mottem koncepce ČSDK podstatné zkrácení délky dálniční sítě v ČR o 785 km, tzn. o 36 %. Prioritou je totiž modernizace a rekonstrukce stávající sítě a ne masivní výstavba dálničních tahů, kterou stavební a dálniční lobby naplánovala již v roce 1963 a nyní se pokouší tyto budovatelské komunistické plány realizovat. V koncepci tak např. nalezneme vyloučení dálnice D47 na Ostravu, silnice R3 (resp. D3) do Českých Budějovic, silnice R43 přes bystrckou část Brna apod. Na druhé straně koncepce navrhuje vybudovat jiné vysokokapacitní silnice místo dálnic. Týká se to zejména spojení do Saska, kde se předpokládá ukončit výstavbu dálnice D8 do Drážďan v Lovosicích před chráněnou krajinnou oblastí (CHKO) České středohoří a naopak urychleně zmodernizovat rychlostní silnici R7 od Slaného do Postoloprt u Loun a vybudovat novou silnici R28 přes Most a Krušné hory do Saska. Jde o návrh Dětí Země. Situace dnes v této kauze je taková, že ministr životního prostředí v únoru 1999 neudělil výjimku ze zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny na průchod dálnice D8 přes CHKO. Konečné rozhodnutí patrně padne do konce tohoto roku. Buď ministr Miloš Kužvart bude mít odvahu a dálnici přes České středohoří odmítne jako neopodstatněnou (v Sasku nemají na srovnatelný hraniční úsek peníze), nebo přistoupí na kompromis vybudovat tunel v délce aspoň čtyř kilometrů.V železniční dopravě koncepce ČSDK prosazuje rozsáhlé investice, včetně zachování regionálních tratí a přeměny Českých drah na akciovou společnost. Jde nejenom o urychlení modernizace hlavních tranzitních tratí a jejich uzlů, ale hlavně o výstavbu nových tratí (i přeshraničních) v délce cca 820 km, o elektrizaci cca 1.150 km kolejí apod.Ve vodní dopravě neuvažuje o žádné nové významné investiční stavbě, neboť naše republika se nachází na "střeše" Evropy a např. Labe je pouze slepou větví evropské říční sítě. Na rozdíl od návrhu MDS proto odmítá výstavbu vodních děl na dolním Labi v CHKO České středohoří, nového přístavu v Pardubicích, splavnění Moravy do Hodonína a Odry do Ostravy. Tyto stavby by totiž znovu podnítily myšlenku na vybudování kanálu Dunaj-Odra-Labe, což je nepřípustné.Odborníci preferují ochranu přírodyPři vyhodnocení obou základních koncepcí vyplynulo, že mezi největší střety se životním prostředím a krajinou vytváří dopravní koridor ve směru Linec - Praha - Berlín ve variantě MDS. Ta počítá s vybudováním dálnice D3 z Rakouska přes Posázaví do Prahy a dálnice D8 z Prahy na Ústí nad Labem a do Drážďan přes CHKO České středohoří a dále s výstavbou několika přehrad na dolním toku Labe, rovněž v CHKO. Závěry studie po zhodnocení tohoto koridoru proto doporučují realizovat návrh Dětí Země v koncepci ČSDK, který na jihu předpokládá vybudovat silniční spojení s Prahou spíše kolem Písku (po silnicích R20 a R4), neboť dálnice D3 by v Posázaví (úsek Praha - Mezno/Tábor) způsobila nenapravitelné škody na přírodě. Na severu ukončit dálnici D8 v Lovosicích a spojení se Saskem provést dostavbou rychlostních silnic R7 a R28. Plánovaná vodní díla na dolním Labi vůbec nerealizovat. Např. na jižní Moravě nejsou k výstavbě doporučeny rychlostní silnice R49 v celé trase Hulín - hranice se Slovenskem, R52 v úseku Pohořelice - Nový Přerov - státní hranice s Rakouskem a silnice R43 v celé trase Troubsko (D1) - Brno-Bystrc - Moravská Třebová. Závěrečné hodnocení silniční sítě je povzbudivé: "Z hlediska ekologické proveditelnosti se jako nejschůdnější jeví varianta "Z" (návrh ČSDK a MŽP), s jasně vymezenými limity je přijatelná varianta "Y", s výhradami varianta "X" (původní návrh MDS). Varianta "Z" má nejlepší poměr ekologické proveditelnosti a materiálové náročnosti."Každý z nás může ovlivnit rozhodnutí vládyJe nanejvýš nutné, aby co nejvíce lidí a občanských sdružení do 30.5.1999 zaslalo k návrhu koncepce své připomínky a stanoviska na adresu předkladatele koncepce: Ministerstvo dopravy a spojů, Ing. Josef Zatloukal, Nábř. L. Svobody 12, 110 15 Praha 1. Jestliže chce ekologicky vnímaví občané právě TEĎ a TADY ovlivnit rozhodnutí vlády, pak mají první a asi jednu z posledních šancí. Musí však udělat aspoň to minimální - poslat dopis s podpůrným stanoviskem pro variantu "Z", tj. pro návrh ČSDK a MŽP. SLOV již bylo dost, teď je nutný jasný ČIN!

Miroslav

RYCHLOSTNÍ SILNICE R43 NEMÁ PERSPEKTIVU

Již několik let v Brně svádíme boj s jednou z asfalto-betonových hrozeb - plánuje se tu výstavba rychlostní silnice (spíše dálnice) R43. Historie tohoto projektu začala v období druhé světové války (odtud nese název Hitlerova dálnice) za účelem propojit Vratislav s Vídní. Její trasa měla vést přes Orlické hory a Boskovickou brázdu v návaznosti na pruské a slezské autostrády, přičemž Brnu se vyhýbala. Podmínky pro její realizaci však zanikly v roce 1942, kdy z uvažované délky 320 km bylo rozestavěno pouze 82 km. Pilíř Hitlerovy dálnice u hráze přehrady se opět probudil k životu v roce 1981, kdy byla do územního plánu (ÚP) Brna zařazena trasa kopírující již zmíněnou dálnici. O deset let později, v roce 1991, se pod názvem R43 stala závaznou součástí ÚP města Brna. Jejím účelem má být odlehčení tzv. Svitavské radiály, tj. stávající silnice č. I/43 zejména v úseku Brno - Kuřim a severojižnímu průtahu města zahrnující úsek Řečkovice - Pisárky - dálnice D1. Názory nezávislých expertů na urbanismus, dopravu a ochranu životního prostředí však poukazují na dopravní nekoncepčnost a ekonomickou nevýhodnost tohoto záměru. Ani nesouhlas ministra životního prostředí a negativní stanoviska obyvatel Brna a dalších občanů dosud tuto rozjetou mašinérii nedokázala "umravnit". Jen samotná petiční kampaň občanských sdružení z brněnské Bystrce dokázala shromáždit více než 25.000 podpisů proti R43. Přitom možná rizika spojená s výstavbou R43 jsou zřetelná - dálnice by plošně zabrala nejfrekventovanější rekreační část města, tj. oblast brněnské přehrady. Došlo by také k omezení funkce přírodních rezervací a chráněných území či ještě hůře, k jejich devastaci. Jde např. o Skalku u přehrady, Pekárnu, Mniší horu, Obůrky - Třeštěnec, Malou skalku a další. Mezi další rizika patří vážné narušení životního prostředí a to nejen v samotné rekreační oblasti, ale také v obytných oblastech údolí řeky Svratky, kde by R43 rozdělila městskou část Brno-Bystrc a oddělila od sebe Mniší horu se zoologickou zahradou, stejně jako údolí Svratky od Brněnské přehrady.V úseku u přístaviště by se nacházela obrovská mimoúrovňová křižovatka, v blízkosti hráze přes údolí se má vypínat dálniční most za 500 miliónů korun.Rekreační funkce Brněnské přehrady má obrovský význam pro město i jeho široké okolí a její ztráta způsobená neodůvodněnou výstavbou nové dálnice R43 by byla nenahraditelná. Dosud totiž nikdo jasně neřekl proč se má tato dálnice stavět: jde-li o obchvat města, pak by jistě stačilo najít řešení uvnitř Brna, jde-li o dálnici pro mezinárodní kamiónovou dopravu, která Brnem jen projíždí, pak by neměla stát v husté zástavbě bystrckého sídliště. Jaké jsou alternativy k této gigantománii? Jedním z reálných řešení je tzv. aktivní nulová varianta. Ta vychází z urychlené a důsledné dostavby celého velkého městského okruhu (VMO), zejména na východním okraji. Tak by se mohla zčásti vyřešit tranzitní doprava ve směru sever - jih, jejíž podíl je vcelku nízký. Cílová a zdrojová doprava, to jsou ti řidiči, kteří do Brna často jezdí za prací či zábavou, by musela být zachycena na odstavných parkovištích na okraji města. Další pohyb Brnem by byl jen městskou dopravou. Dalšími opatřeními pro realizaci tzv. aktivní nulové varianty jsou: systémová podpora městské dopravy např. přednostní jízdou tramvají na křižovatkách nebo zkrácením intervalů či zavedením přímých linek, zvýšení parkovacích poplatků směrem do centra, postupný úbytek parkovacích ploch v centru města, dostavba pomocných silničních úseků, které odlehčí zatížené hlavní silnice, podpora cyklistické dopravy výstavbou navazujícího systému stezek a pruhů atd. Příroda kolem nás s růstem civilizace neúprosně ubývá, proto nedopusťme, aby její poslední zbytky byly zničeny touhou po penězích, pohodlností a sobeckostí. Minimem by měl být aspoň náš podpis pod petici za vyškrtnutí dálnice R43 z ÚP Brna (petiční archy všem zájemcům zašle redakce).

Karolína

SUPERMARKETY nám zaniklý ráj nenahradí

Jména GLÓBUS, TESCO, INTERSPAR, CARREFOUR, BILLA, HYPERNOVA, REWE, DELVITA, PRONTO a další poněkud cize vyhlížející se v našem slovníku lehce zabydlují. Každé větší české či moravské město, podobně jako jinde na bohatém civilizovaném Severu, se dříve nebo později stane snadnou kořistí jednoho nebo několika provozovatelů velkých obchodních domů, kterým říkáme supermarkety či vylepšeným názvem hypermarkety. Zásadní rozdíl mezi nimi je v tom, že u těch druhých je množství předmětů předložených koupěchtivým spotřebitelům k prodeji asi 5 - 6x vyšší, řekněme kolem 150 tisíc. Kromě toho již v samotné mluvě některých z nás dochází k náhradě takřka okoukaného slova "super", jímž se označuje téměř vše podstatné v našem životě, za zcela neotřelé slovo "hyper". Patrně se tím vyjadřuje stupeň modernosti dotyčného jedince, který chce být tzv. "in", pokud většinu svého života netráví spíše jako "out". Podívejme se však na některé mýty kolem super- či hypermarketů na základě zkušeností ze světa.Nízké ceny a vyšší zaměstnanost jen pro vyvolené Známým sloganem superobchodníků je, že zboží v jejich obchodě je levné. Při podrobné kontrole však zjistíme, že levné není všechno zboží a že tomu tak není vždy. Taktika je taková, že na krátkou dobu se sníží cena jenom některého druhu zboží nebo velmi malého počtu, což nižší střední vrstvy a ty nejchudší (např. důchodce) nutí navštěvovat supermarket každý den a "ušetřit" tak několik korun. Např. společnost Wal-Mart umisťuje svých 1.500 nejlevnějších položek hned u vchodu, zatímco v útrobách hypermarketu se nachází zbývajících 80 tisíc druhů, které přinášejí zisk. Kromě toho se důsledně využívá psychologie zákazníka. Supermarkety mají záměrně úzké uličky (abyste museli jít pomalu), zboží denní spotřeby je až na konci haly (než k němu dojdete, tak si samovolně nakoupíte i to, co jste neplánovali), košík je abnormálně velký (tak je nutné ho zcela naplnit!), u pokladen jsou drobné sladkosti (při čekání na zaplacení toho zneužívají zejména děti - přece bychom jim neodepřeli trochu radosti), občas se celý sortiment přeskládá (musíte jít tak opravdu pomalu, abyste si zvykli na nové umístění, takže koupíte ještě více, než jste chtěli). A jak dlouho nízké ceny vydrží? Nadnárodní korporace s nadbytkem volného kapitálu si může dovolit určitou dobu udržet nízké ceny. A to tak, dokud se postupně nepoloží okolní konkurence, složená v první fázi z drobných živnostníků či malých obchodů a v druhé fázi z dalších nadnárodních korporací, které mezitím dokázali zlikvidovat konkurenci ve svém okolí. Pak dochází skutečně k obchodní válce mezi několika superkorporacemi o ovládnutí zájmu spotřebitelů. Tomu se prý říká selhání volného trhu. Zákazníkovi pak nezbývá, než chodit nakupovat v lepším případě do několika superobchodů, v horším jen do jednoho. Nebo také nemusí. Může si samozřejmě vybrat.Co se týče zaměstnanosti, tak reklama při výstavbě nového superobchodu často hlásá, kolik nových míst všem přinese. Samozřejmě už nevytrubuje, o kolik míst ubere místním obchodníkům. Např. v Anglii za posledních deset let zmizelo 50 tisíc drobných prodejen. Výsledkem je stoupající počet nezaměstnaných v okolí supermarketu a naopak růst počtu nízko kvalifikovaných zaměstnanců, většinou žen na kratší úvazky.To však ještě není tak nejhorší. Větší hrozbou je tvrdé "zavádění" nového stylu života, spojeného s víkendovým nákupem jako způsobu zahánění nudy či naopak zábavy při výběru lesknoucích se obalů s výrobky. Stačí jen natáhnout ruku a položit vybranou věc do košíku. Prodejci tak využívají naší přirozenosti - pro člověka v daleké minulosti nebylo v rozlehlých savanách s řídce rostoucím pralesem nic neobvyklého, když procházeje touto krajinou se "natáhnul po jednom sladkém ovoci, tu po druhém a blaženě ho snědl". Pocit bezstarostného a bezpečného ráje, to umí supermarkety lehce vykouzlit. Jak má potom rodina s dětmi odolat pokušení prožít příjemně celý nedělní den "procházkou" v klimatizovaném a zářícím hyperobchodu, kam pohodlně přijede autem, projde se po obchodě, v klidu a levně nakoupí na příští týden, navštíví místní restauraci a příp. i jiné atrakce. Auto nás opět zaveze zpět do našeho milého domova. Je to podobné jako se neustále dívat na televizi a žít v iluzi života "seriálové hvězdy".Obchodní globalizace a unifikace veřejného prostoru Supermarkety mají být podle svých obhájců posly nového tisíciletí. Co to znamená? Jde v podstatě o to, že několik mocných nadnárodních korporací postupně ovládne celý trh, ten svobodný trh, kam je vstup volný jen pro pracovité a poctivé lidi a kdy všichni hrají fér hru. Bohužel však tento ideál se naplňuje velmi těžce. Stačí, když např. země tzv. Třetího světa nemají tak přísné sociální a ekologické zákony, žádné odborové hnutí atd. Nadnárodní korporace tak přesunou výrobu sem a zisky jim vzrostou více než v mateřské zemi. Např. pro firmu Wal-Mart pracují v manufakturách Bangladéši děti ve věku 9 až 12 let. Unifikace v souvislosti se supermarkety existuje vnitřní a vnější. Ta první představuje nákup zboží, které bylo dodáno jinými nadnárodními korporacemi, které ovládly svůj díl trhu - malí živnostníci se svými výrobky a produkty do supermarketu těžko proniknou. Zákazník má tak několik možností: nakoupit předložený výrobek, nekoupit ho nebo si ho vyrobit sám či sehnat jinde. Co však bohužel většina udělá? A vnější unifikace? Stačí se jen podívat na vskutku architektonický vzhled budov a okolí. Vše je téměř shodné - jedna obrovská krabice, která cíleně splní vlastní účel, několik menších jako skladiště, velké parkoviště pro automobilisty a to vše na okraji měst či na rozlehlých prostranstvích. Pryč jsou ulice s různými obchody a výkladními skříněmi, kam lze zajít pěšky, pryč jsou náměstí vhodná pro odpočinek či pro trhovníky. Vše je podřízeno zisku. Veřejný prostor je unifikován stavebním stylem a automobilovou kulturou. Bohatí a mocní si nenápadně zabírají další části veřejného života.Zaměstnanci rukojmím svých chlebodárcůJiž tolikrát uváděný Wal-Mart prý zaměstnává více lidí než automobilky General Motors, Ford a Chrysler dohromady (asi 850 tisíc). Svým zaměstnancům v cca 3.400 obchodů však zakazuje se organizovat v odborovém hnutí, až na kanadské město Windsor ve státě Ontario. Zde si odbory vyvzdorovali sami zaměstnanci ve spolupráci s místní radnicí. Avšak to není všechno. Platy zaměstnanců firmy Wal-Mart jsou při spodní hranici průměrných mezd, často jde o částečný úvazek bez možnosti prémií a osobních ohodnocení. Přesčasy jsou na denním pořádku. Práce je zdlouhavá, zejména je vyžadována o svátcích a víkendech.Autem tam a zase zpátky Auto není volba, auto je nutností. Jízda autem není jedním z prostředků dosažení cílového místa, jízda je cíl sám o sobě. Vždyť kolik lidí se chce autem "jen tak projet", načerpat sebevědomí, promyslet si závažné rozhodnutí, odreagovat se apod. Tomu se podřizují i supermarkety. Svou obludností stojí často mimo centrum města, takže se k nim lze dostat jen autem (málo kdy se stane, že k nim vede linka městské dopravy, a když ano, tak jízdné z "vlastního" dotuje superobchod). Běžně se stává, že z obytné čtvrti je nejbližší supermarket vzdálen několik kilometrů, takže auto je prvním a jediným přijatelným řešením pro nákup. Samotné zboží dovážené do supermarketů pochází z mnoha skladů roztroušených po celém státě. Např. ve Velké Británii supermarkety takto dovážejí až 95 % svého zboží. Kamióny s potravinami tak jezdí z velkých vzdáleností.Optimismus nechte raději doma V samotném Brně a jeho okolí je hned několik olbřímích velkoobchodů: GLÓBUS v Ivanovicích, HYPERNOVA v Modřicích, IKEA a TESCO v Horních Heršpicích (a další TESCO u nádraží Českých drah), BAUMAX v Komárově, DELVITA ve Starém Lískovci, BILLA v Žabovřeskách, INTERSPAR na Vídeňské ulici atd. Kromě toho nadnárodní firma CHAMPION plánovala vybudovat další, "jen dočasný" hypermarket vedle TESCA u nádraží. Naštěstí se proti tomu postavili pracovníci Útvaru hlavního architekta města Brna, takže z výstavby zatím sešlo. Teď už jen vyřešit, jak dostat zpátky pozemky. Jsme tedy v 1. fázi - počet velkoobchodů roste, maloobchody mizejí a obchodní válka teprve přijde. A jaké jsou rady spotřebitelům? První je následující. Máte-li volný čas a nudíte se, pak se věnujte nakupování levného zboží v supermarketech, jeho konzumací a projížďce autem. Všímejte si reklamních billboardů, které vás informují o kvalitách a šetrnosti výrobků vůči životnímu prostředí. Nebo také pravidelně čtěte reklamní letáčky, které vám řeknou, jaké zboží je dnešní den o korunu levnější. V každém případě nesmíte večer usnout s pocitem promarněných životních příležitostí - nakoupit levně a pohodlně v pozemsky umělém betonovém ráji, kde Bůh je nahrazen množstvím peněz ve vaší peněžence a rajská zahrada pulty s hýřivě zabaleným unifikovaným zbožím různé chuti. Druhá rada je tato. Choďte jen do místních obchodů. Všímejte si, který výrobek kupujete, zda od nadnárodních společností nebo ne. Všímejte si také, v jakém obalu výrobek je, zda ve vratném či nikoliv. A zda je vůbec poživatelný, supermarkety rády organizují často tzv. výprodej. Nakupujte jen to zboží, které skutečně potřebujete. Využívejte místních tržnic pro nákup ovoce a zeleniny, zvláště domácí (makrobiotici by asi řekli do vzdálenosti 300 km). Uvědomte si, že většina potravin byla dovezena kamióny, pro které se musejí stavět dálnice. To vše je součást automobilové kultury. Tak se zatím mějte super, vlastně hyper!

Miroslav